Jit za sluncem...

31. května 2011 v 21:40 | Blanka Havlickova

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 2. června 2011 v 12:59 | Reagovat

Moje páteř …  Ledový rampouch! Moje páteř ...  Samý trn! Moje páteř ... Dinosaurus na dně moře! Popravené letadlo. Paprsek světla. Vystřelí. Bliká. Hasne. Dusí se. Ztrácí rychlost.  Hroutí se do svých vlastních hlubin. Krvácí. Slovo za slovem ztrácí se v tichu. Svědomí je vysušená kůže hada. Vysoká postava v bílém plášti. Vidím jeho oči. Mrtvé lodě. Temné hvězdy. Prchající plody hříchu. Bojím se to vyslovit. Bojím se to říci. Mám tě ráda ... Koho? Koho!
Bezhlavý zástup k smrti odsouzených, jako most prohnutých, v předsmrtné křeči vyšinutých ocelových stromů. Stříbrné květiny křídel zbavené vzduchu. Bezhlavý zástup hroutících se domů. Bezhlavý zástup paží visících na mikrofonu.. Bezhlavý zástup v letištní hale odložených duší. Bezhlavý zástup iluzí, snů, nepotřebných strojů ... a vyschlých zdrojů ... Přesolená krev nemůže doutnat ... Jako rosol zkameněla ve vzduchoprázdnu ... Jako hora k nebi stoupá ... V kameni zuří ... Jako kat ... Jako korály na vlastní střeva navléká se ... Bezhlavý zástup milujících ...  Opic ...

A co já!
Já nic nemám! Už nic nemám ... Nemám už nic!

Torzo touhy ... Torzo hlavy bez těla. Praryba zkázy v písku mlčí. Kostra duše. Vosková svíce místo rtů ... Roubík v ústech. Vyražené zuby cest připoutány k sedadlům. Zkamenělé černé trny bílým křikem nabodnuty na tmu. Neviditelná slova na oprátce visí. Oběšené krysy. Chtěly by vzhůru. Ulevit tísni. Vzdorovat tlaku. Zas a znova srdce puká. Balvan strachu. Táhne káru ke dnu. Notová osnova smrti. Ostnatý drát. Připoután k motorům. V prázdné šachtě očí zakousnuté ryby slepými pohyby sledují vlnu upřeny do tmy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama