Aspon nejaka dobra zprava z Prahy..

3. června 2011 v 18:33 | Blanka Havlickova

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 6. června 2011 v 8:18 | Reagovat

Ano, přidávám si jí do guláše. Teď abych si připadala jako kanibal. Nevěděla jsem že ona také žije! A není ona ta cibulka náhodou také Pražačka? To bych si jí zase přidávala do guláše ráda (a s chutí)!

2 Ross Hedvicek | 7. června 2011 v 0:48 | Reagovat

Mam dojem, ze ten sprayer to myslel jako parafrazi na komunisticke heslo "Lenin zije!" a cibulkou je Petr Cibulka.

3 Jiřina Korčáková | E-mail | Web | 11. června 2011 v 14:12 | Reagovat

Rossi, to já přeci vím!

http://www.youtube.com/watch?v=FOIU9l4WiuQ&feature=autoplay&list=PLD4BBA51D4E2291E5&index=28&playnext=3

4 Roman | E-mail | Web | 1. srpna 2011 v 21:37 | Reagovat

A kto to ten Cibulka? Znam ja jego? Zdravim.

5 Blanka | 3. srpna 2011 v 19:43 | Reagovat

Petr Cibulka přeci :)

6 CuteJessicaSweet•◘ | E-mail | Web | 20. prosince 2011 v 16:40 | Reagovat

Ahoj byla bych ráda kdybys pro mě  hlásla zde:
http://for-one-day.blog.cz/1112/2-kolo-sonf
Pro pravou blondýnku !!!
Promiň za reklamu !!!!
Kdykoliv oplatím !!
Šťastné a veselé Vánoce !♥ =)

7 Anonymous | 17. února 2014 v 21:58 | Reagovat

Odpověď není nijak složitá, jen si příčiny nikdo neuvědomuje a ti, kteří by mohli vnést do věci jasno, mlčí. Za monarchie nebyl v českých zemích (a celém Předlitavsku) zaveden úřední jazyk, obcovací jazyk v rámci svého dosahu určovaly obce a nikdo jim nesměl do toho mluvit. Úřadům bylo ponecháno na vůli, v jakém jazyce se budou mezi sebou dorozumívat, teprve v druhém roce 1. světové války bylo nařízeno, že korespondence mezi úřady musí být v němčině. Úředníci byli alespoň dvojjazyční, pokud nešlo o vysloveně německá území, národnostně většinou naprosto vlažní.

Vznikem Československé republiky v roce 1918 někteří z nich, kteří znali i česky, složili slib loajálnosti nové republice a dál vykonávali svou činnost, jiní tak neučinili i přes perfektní znalost českého jazyka. Nastal nedostatek úředníků, posilovaný skutečností, že nová republika převzatým rakouským úředníkům nedůvěřovala a snažila se je z úřadů i přes jejich nenaplněné stavy různými metodami vypudit a nahradit je roduvěrnými Čechy.

Jenže vzdělaní, zkušení úředníci, navíc Čechové jako poleno nebyli k dispozici a tak do úřadů avancoval kdekdo bez potřebné kvalifikace, vzdělání, hlavně že byl Čech. K tomu všemu se nedovedli chovat - nebyli letitou praxí v úřadech všestranně připraveni k výkonu své funkce. Muselo to podle toho dopadnout. Vědomi si své nedostatečnosti se obávali o svoje posty, aby je neztratili pro svou neschopnost, a o to více dávali najevo svou důležitost, své postavení, což se při jednání se stranami projevovalo jako nadřazenost. Kdo z veřejnosti se netvářil patřičně poníženě, byl postižen kontrolami a represemi ze strany úřadu.

Za druhé republiky (1938-39), za protektorátu (1939-45) došlo k částečné obměně úřednictva, kdo dával najevo, že je masarykovec, benešovec musel pryč. Za třetí republiky (1945-48) se museli vzdát úřadů všichni, kterým byla předhazována povolnost vůči okupantům. Úplné zemětřesení spojené s obrovskou výměnou úřednictva nastalo po převzetí moci bolševiky v únoru 1948. Totéž v obdobném rozsahu nastalo po roce 1968 a 1989. Shrneme-li to, tak českoslovenští úředníci od roku 1918 nestačili vyzrát, všechno byly rychlokvašky, neschopné správně rozhodovat a adekvátně se chovat.

Zatímco za Rakouska a mezi válkami byl úředník nevyhoditelný, pokud nespáchal úmyslný trestný čin, ztratil po roce 1948 jakoukoliv ochranu a tento stav trvá dodnes. Když Česká republika vstupovala do EU, zavázala se, že do dvou let bude mít zákon o kariérním řádu pro úředníky. Dodnes ho nemá.

A tak ve všech českých úřadech po volbách se většina úředníků vyhodí a nabere se fůra známých přátel a přátel přátel, kteří nic nedovedou, ani chovat se jako úředník ne. Rozhodování úředníka je mezi volbami navíc silně poznamenáno podle toho, co si přeje jeho nadřízený, kterého si vytipoval, že zůstane po dalších volbách v úřadu a on s ním. Tedy si nesmí dovolit, aby strany svými stížnostmi jej ohrozily u nadřízeného. Kolem sebe šíří svou důležitost, nahání hrůzu, aby nikoho nenapadlo si stěžovat.

Jinak na Západě. Prohraje-li jeho strana volby, odchází pouze přednosta úřadu, sekretářka a první náměstek, kterého mu dosadila jeho partaj. Ostatní úředníci a personál zůstávají. Také je to vidět na přístupu například německých úředníků, kdy dávají svým chováním jasně najevo, že jsou tam oni kvůli tomu, aby vám posloužili, a ne vy kvůli nim.

8 Tomáš Krystlík | 17. února 2014 v 21:59 | Reagovat

Pod titulkem http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/ridice-v-kradenem-voze-zastavil-az-zataras-dva-policiste-zraneni/1042383 zveřejnila ČTK článek a video. Zatímco v článku se píše o zátarasu z policejního auta na Karlově náměstí v Praze, video ukazuje pět (!) policejních vozů jedoucích za vozem ukradeným a dva policejní vozy směřující k němu v protisměru, se kterými se pronásledovaný čelně střetl. Takže žádný zátaras. Další lží v článku je, že do „zátarasu“ narazil v plné rychlosti – videozáznam ukazuje cosi jiného.

Již název článku vyjadřuje po(d)vědomou snahu redaktora podat celou událost příznivěji. Terminus technicus zátaras navozuje dojem organizovaného policejního zastavení ujíždějícího navzdory nesmyslné bláznivé policejní honičce.

Otázkou je, co je pro společnost (stát) přínosnější. Relace jeden ukradený vůz versus tři zdemolované vozy by se dala ještě se skřípěním zubů akceptovat, pokud by se tím zamezilo větším škodám, ale nikoli taková divoká honička rušným centrem města s evidentním ohrožením lidských životů, zejména těch čekajících na tramvaj na refýži.

Policie ČR si musí uvědomit, že takové praktiky jsou nepřípustné. Praha je prošpikována TV-kamerami sledujícími kdeco – ostatně ono video v článku pochází z nich – že správným řešením je přerušit pronásledování nejvýše jedním hlídkovým vozem (k čemu jich bylo pět?) při vjezdu do oblastí, kde hrozí poranění pasantů a místo toho sledovat ukradený vůz TV-systémy až do místa, kde civilními policejními vozy před ukradeným zbrzdím dopravu a vzadu za ním jedoucími uzavřu uměle vytvořenou kolonu zezadu. To nakonec v nouzi mohu učinit i třemi hlídkovými policejními vozy bez zapnutých sirén a majáků, které nadiriguji podle TV-kamer před ujíždějící vůz, a další tři pošlu za něj. Podle videozáznamu z článku měla Policie ČR bezprostředně v akci sedm vozů, tedy to chtělo je jen správně využít. Navíc si pronásledovaný řidič před vjezdem do uzávěry myslí, že již není pronásledován, neslyší policejní sirény, nevidí záblesky majáků ve zpětném zrcátku, jede tedy běžnou rychlostí, čímž jako velící důstojník vyloučím vyšší riziko zranění nezúčastněných.

9 Anonymous | 17. února 2014 v 21:59 | Reagovat

"Spolecnost slusnych krajanu" je muj nazev ktery pouzil vydavatel krajanskeho blafzeitungu v Sydney Bejsak ktery kratce po priletu myslim mi nabizel u me v domecku na mejdanu jeho manzelku za dve stovky, slevila na pajdu (dolaru) jen tak mimochodem. Kvuli zneuziti SSK jsem ho varoval nekolikrat nez jsem napsal jak jsme zili po priletu v Sydney u me domecku kde vse podrobne popisuji. Zadny slusny krajan by se nesel tajne v hotelu v Sydney s tehdejsim ministrem zahranici Kavanem. Toto privilegium dostal pres cesky konzulat v Sydney pouze Bejsak. Meli strach aby ze strany skutecnych slusnych krajanu nebyly kladeny KATOvi neprijemne otazky. Spolecnost slusnych krajanu kterou jsem zalozil se nezucastnovala zadnych tanecku v mistnim Sokole, neb byl prolezly estebaky v moravskych klobouccich. Knedlik se podava i jinde. "Spolecnost pro vedy a umen" jsme ignorovali. Zili jsme tak jak jsme zili v tehdejsim Ceskoslovensku kde nam byly odporne nalestene prdele tesilovych kalhot s pukama, o nazorech tech kdo ty kalhoty nosili radno mluvit. Nedavno, rok, dva dostala ceske statni vyznameni zaslouzila clenka Spolecnosti pro vedy a umeni. Ja se tehle spolecnosti vyhybal. Jednou jsem se sel podivat na vystavu me zname a nezdrzel jsem se kdyz jsem videl prichazet dalsi lidi. Pak sli vsichni naproti do hospody. Jedna ceska herecka zijici v Australii prijela na otevreni vystavy na kole. Ozrala se v hospode tak ze bezduvodne fackovala lidi kolem sebe. Kolo pak dali na strechu auta a herecku zlitou odvezli domu. Dobra herecka byla Dasa Blahova, prisla podepsat petici za Magora. Pak jsme tu meli mezi emigranty dalsi herecku Lenku Korinkovou. Zpivala v hotelu Lido. Schazeli se tam hlavne Cesi, jeden z nich byl hrdy ze se nenapil za 40 let vody Australii pil jen pivo. Byl jsem tam jen jednou, s mladyma ceskyma pankacema. Piskanim a pokrikem ze je tlusta a neumi zpivat ji vyhnali z podia. A hudby zustaneme. S manzelkou nakladatele Bejsaka jsem se spratelil, kdysi studovala pschychologii a byla snad i v blazinci. Chodili jsme na ryby, do kina, na koncerte David Bowie jsme byli spolu. Bydlala s panem nakladatelem v domku nedaleko Bondi Beach a kdyz jsem do nej poprve vesel tak se otevrely dvere jednoho pokoje a z nich vykoukl nahy cernoch. Pozdravil, ja taky a slysim hlas pana nakladetele pojd dal. Bejsak mel mistnost s dvermi do obyvaku z kterych bylo videt kdo prisel. Kdyz jsem se ho ptal kdo to je tak me rekl ze je to pritel H. jeho manzelky Ruben. S tim se se pak nejak seznamil, jednou bubnoval se Santanou na bonga a sli jsme spolu na koncert Vitouse se Stanley Clark. Na vanoce jsem 25. brzo rano zatroubil pred barakem kde Bejsakovi bydleli, H. skocila se svym vlcakem do myha Jeepu a a vrzcadku za jeepem vzdalujici se bedujici nahy Ruben, pan nakladatel jeste asi spal kdyz jsme jeli na par dni do bushe. Takze blaboly co pise Bejsak me vubec nezajimaji.

10 Tomáš Krystlík | 17. února 2014 v 22:00 | Reagovat

Jde o článek ČTK o drahotě a tendru na registrační značky motorových vozidel z 26. 1. 2014 http://www.financninoviny.cz/zpravy/zak-tendr-na-registracni-znacky-lze-vypsat-behem-nekolika-dnu/1035094, o toto tvrzení:

„Registrační značky pro stát dodává firma HICON, která zakázku před lety získala bez výběrového řízení. Ministerstvu se podle Žáka (ministra dopravy) podařilo vyjednat nižší cenu dodávaných značek ze 115 Kč na zhruba 100 Kč za jednu tabulku. Má jít o cenu obvyklou i v dalších evropských zemích, například v Německu.“

Podle gramatické stavby poslední věty o ceně značek v Německu („Má jít o cenu…“) půjde zřejmě o reprodukované tvrzení ministerstva. Jenže v Německu si platí registrační značky majitel vozu u místního výrobce v bezprostřední blízkosti německého pendantu dopravního inspektorátu (Kfz-Zulassungsstelle). Úředníci napíší značku zájemci na papírek, výrobce během minuty značky zhotoví. Jen cena neodpovídá tvrzení v článku, pohybuje se od 30 do 50 € za pár značek. Rozhodně není marže výrobce značek několik stovek procent, aby bylo tvrzení ministra Zdeňka Žáka pravdivé. Moderátor Otázek Václava Moravce, Václav Moravec osobně, měl okamžitě zpochybnit jeho tvrzení. Když tak neučinil, měl za něj později zaskočit redaktor ČTK.

Takže pan ministr vykládá veřejnosti nepravdy, dva redaktoři mu to odkývají. A opět je o něco pravdivější výrok „co Čech, to blb.“

Dodatek:
Protože článek je blogspot pro české nacionalisty traumatický, podotýkám, že cena jedné značky v BRD, jak mi hned připomněli, opravdu stojí mezi 4-5 €. Jenže jako polotovar - bez prolisu čísel a písmen a nabarvení. To není případ český, kde si stát vzal na krk a do své režie - tedy za 100 Kč jim dodává výrobce značku i s vylisovanými a nabarvenými znaky.

11 Dva životopisy - J.Wolf a R.Hedvíček | 17. února 2014 v 22:01 | Reagovat

Druhý, níže uvedený je požárního referenta a řídícího technicko-hospodářského pracovníka (THP), soudruha Rostislava Hedvíčka.

Když pan Wolf byl vězněn v koncentračním táboře Minkovice, tak se soudruh Hedvíček stal leninským kádrem jmenovaným Ministerstvem vnitra ČSSR a jinými zločineckými organizacemi na své nomenklaturní místo s platem převyšujícím plat kapitána StB. Viz zákon č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, který praví: "§ 7, odst. (1): Ustredni organy, nadrizene organy a organizace ustanovuji k plneni svych povinnosti na useku pozarni ochrany technika pozarni ochrany. Ustredni organy ho ustanovuji po vyjadreni ministerstva vnitra, nadrizene organy po vyjadreni krajskeho narodniho vyboru a organizace po vyjádreni narodniho vyboru, ktery v nich vykonava statni pozarni dozor."

Když pana Wolfa zavírali na samotku, tak soudruh Hedvíček využíval své pozice a slunil se na plážích Jugoslávie, kam jej komunistická strana jako svého věrného syna pravidelně pouštěla.

Jiří Wolf - politický vězeň, oběť komunistického režimu v ČSSR

Když pan Wolf byl bit komunistickými dozorci za nesplnění norem, tak se soudruh Hedvíček vzdělával za účelem ochrany socialistického majetku, přísahal věrnost socialismu: "Slibuji na svou cest a svedomi, ze budu verny Ceskoslovenske socialisticke republice a jejimu socialistickemu spolecenskemu zrizeni, budu chranit zivoty a zdravi obcanu a majetek pred pozary. Sve povinnosti budu vykonavat svedomite, dusledne plnit pokyny a rozkazy nacelniku a velitelu Sboru pozarni ochrany a pri svém jednani budu mit stále na zreteli zajmy socialisticke spolecnosti." A stávaje se kurvou, vstupoval do SSM, ROH a branně politické organizace Svazarm.

To mu ovšem nebrání, aby se prohlašoval za pronásledovanou osobu komunistickým režimem, které znemožnil jak vzdělání, tak normální život.

Záznamy a hodnocení soudruha Hedvíčka jsou uvedeny níže, ať si každý učiní svůj vlastní názor a porovná je se všemi lživými tvrzeními, která o sobě dříve napsal. Řekl bych, že je hanbou nejen pro politického vězně, stýkat se s takovou osobou.

12 Antikomunista Hedv icek | 17. února 2014 v 22:02 | Reagovat

Pokud se týká mého vlastního bratra Rostislava HEDVÍČKA, nar. TT. MM. JJJJ tento pochází z dělnické rodiny, kde společně se mnou vyrůstal. V roce 1961 nastoupil povinnou školní docházku , kterou ukončil v roce 1970 v ZŠ v Kojetíně. Poté pokračoval dále ve studiu na SZTŠ v Přerově, kde v roce 1974 maturoval. Po skončení studií vystřídal několik zaměstnání a od roku 1979 až do svého odchodu do ciziny pracoval jako bezpečnostní technik v SELIKU Olomouc, závod Kojetín. V roce 1978 se oženil s Marií roz. Jemelkovou se kterou má dvě nezl. děti a to syna Rostislava a dceru Martinu. Bratr nebyl politicky organizován, byl členem SSM a dosud nebyl soudně trestán. Pokud se týče důvodu odchodu do ciziny mého bratra a jeho manželky a dětí, tak k tomu uvádím, že tento mi opravdu není znám. Zde v ČSSR měli oba dobré pracovní podmínky a pokud je mi známo skoro každý rok cestovali na dovolenou někde do ciziny. Pokud se týče majetku, tak vlastnil osobní automobil s přívěsem, se kterým vycestoval do ciziny. Naše rodina v cizině nemá žádné známé nebo příbuzné a rovněž s cizinou neudržujeme žádné styky. Opravuji, vzpomněla jsem si, že v Kanadě mám sestřenici Martu JAŠKOVOU, která tam asi před pěti lety emigrovala se svou rodinou. Její adresu pobytu v Kanadě však neznám a rovněž si s ní nijak nedopisuji ani s ní neudržuji žádné další styky. Pro potřeby trestního stihání poskytuji pohlednici, kterou jsem od bratra Rostislava obdržela v měsíci červnu 1986 a tuto žádám zpět."

13 POSUDEK | 17. února 2014 v 22:02 | Reagovat

Rostislav Hedviček, nar. TT. MM. JJJJ, který byl naším zaměstnancem. Do funkce bezpečnostního technika a požárního technika nastoupil 1. 5. 1979, do kategorie THP byl zařazen po absolvování odborného kurzu na Institutu výchovy BP v Brně od 1. 10. 1979. Postupně se zapracovával do problematiky OBP a PO závodu, poněvadž předtím takovou funkci nezastával. Svěřené úkoly plnil dobře, své znalosti si doplňoval studiem odborné literatury a účastí na školeních a kurzech. Jeho pracovní morálka byla dobrá, během doby zaměstnání nedošlo k žádnému porušení pracovní morálky. Po odborné stránce projevoval snahu k osvojování si dalších teoretických a praktických znalostí. Politicky organizován nebyl. Byl členem ROH od roku 1976, členem SSM. Vykonával funkci instruktora jízd ve Svazarmu-autoškole. Byl veselé, kamarádské povahy, měl přímé jednání. Průměrný měsíční čistý výdělek činil 3 267,- Kčs.

ředitel závodu
Ing. Špatina

14 ROSTISLAV HEDVÍČEK UTŘEL HUBU. | 17. února 2014 v 22:03 | Reagovat

Další slavná prohra "Američana" z Kojetína.

Prolhaný megaloman R.Hedvíček si opět postěžoval,jak je ten svět zlej,nikdo ho nemá rád a už ani ty české úřady ho neberou vážně. (To asi ty kruhové objezdy a voda z Želivky).

Story na jeho webu 6.10.2012 :

http://hedvicek.blog.cz/1210/zprava-o-stavu-bezpravi-v-ceske-republice

Cituji: Me zhodnoceni je, ze dva podepsani nprap. Bc. Ondrej Vasicek, vrchni inspektor (co je Bc.?) a npor. Jaroslav Dusek, DiS, vedouci oddeleni (co to je DiS?) mi sdeluji, ze se mam jit bodnout, protoze jsem emigrant. Navic jsou pod dojmem, ze jsem "Rostislav" Hedvicek (nejsem, jsem legalne Ross) a ze jsem trestni oznameni podal ja (nepodal, podalo je on my behalf Statni zastupitelstvi Praha, ktere tuto situaci i nadale sleduje).

Vysetrovatele sdeluji, ze "nebyl zjisten primy umysl poskodit". Ano, protoze jsem emigrant a Krystlikovci ne, to jsou domorodci a vlastenci Stejne tak nebyl zjisten umysl poskodit v pripade database svazky.cz Stanislava Pence, ktery zverejnil osobni udaje VSECH emigrantu mezi lety 1968 az 1989 - protoze poskozeni jsou jen nejakci zasrani emigranti a Penc je domorodec, vlastenec a havloid.

Rostislav Hedvíček, zalykajíc se bezmocným hněvem nad tím faktem,že si z něj jiní dělají legraci, zapomíná,že on sám je autorem např. těchto webových stránek:

http://ross-hedvicek.blogspot.cz/

http://dvoranaslavy.blogspot.cz/

http://krystlikovabanda.blogspot.cz/

kde hrubě uráží své oponenty a domnělé nepřátele, zveřejňuje jejich adresy,data,fotografie a další osobní údaje jejich i rodinných příslušníků,včetně dětí a uvádí o těchto lidech vyloženě lživé, nebo překroucené skutečnosti.

A když se mu odvetou dostane jeho vlastní medicíny,má tu drzost cosi blekotat o "nebezpečném pronásledování" a podávat trestní oznámení.

Takže,Rostislave Hedvíčku,šoupej nohama a namáčej si své ochablé přirození ve vlažné vodě. Archívy o tobě ještě neřekly poslední slovo, pamětníci, kteří tě znali z Kojetína, také ještě všechno nezapoměli. Co takhle hezký dárek k Vánocům? Třebas článek "Po stopách RH v Kojetíně" ?

    Stay tuned. New information is coming soon.

15 Osamělý Rostislav Hedvíček gerontofilem..? | 17. února 2014 v 22:06 | Reagovat

S Rostislavem Hedvíčkem to jde pomalu,ale jistě z kopce. Náznaky různých duševních chorob se na něm projevují už delší dobu, začalo to poměrně nevinně, jen verbální agresivitou, megalomanstvím, přes stihoman (za nějž by se nemusel stydět ani Josif V.Stalin), rozličné náznaky schizofrenie usw.(ušetřím vás dalších diagnóz).

R.Hedvíček zůstal mimo jiné i sám jako kůl v plotě (podobně jako v roce 1989 generální tajemník KSČ soudruh Milouš Jakeš).

             ----------------------------------------------------------
Na základě lidsky slušně  formulované prosby pana Karla Jemelky v e-mailu z adresy: KJemelka@xxxxxx.xy  

jsem se rozhodl odstranit fotografii Marie Hedvíčkové z webu:

Englewoodedge.com

Byť R.Hedvíček se na svých webových stránkách chová lidsky odpudivě, verbálně agresivně a vulgárně,nebudu  mu tedy zde ve všem odplácet stejnou mincí a žádosti pana K.Jemelky jsem po kratším uvážení vyhověl. Slušnost oplatím slušností. Na výhružky nereaguji a zlo umím oplatit stejným způsobem.
A to osamění,pro takového psychotika,kterým "Ross" Hedvicek bezesporu je,znamená další sestup směrem k rozvoji duševní nemoci,se kterými ruku v ruce jsou i - úchylky,v případě R.Hedvíčka,jak se zdá,úchylky rázu sexuálního.

Víte,jak to chodí: mezi Američany,svými sousedy,žádné přátele nemá. Emigranti v okolí se od něj distancují (kdo by se chtěl stýkat s psychotikem,natož přátelit se s ním), nikdo ho nebere vážně,nikde žádný respekt,uznání,jeho čtenáři na česky psaném webu (angličtina Hedvíčkovi nikdy moc nešla) ho opuštějí a zůstalo jen "hardcore"- tvrdé jádro rektálních alpinistů z Prahy,kteří jsou stejní zkrachovalci jako on sám,ať už to je onen "folkový zpěvák" či fotografka a umělkyně s klimakterickým syndromem a vyjadřováním pražského dlaždiče.
Na svém webu Agitprop se R.Hedvíček,jednak díky své duševní chorobě a jednak díky vrozené hlouposti,vyznal ze své lásky k pornografii. A ne k pornografii jen tak ledajaké.

Američan z Kojetína si oblíbil pornografické filmy a klipy  (no,jak to říci slušně) se seniorkami a starými ženami...
Cituji: ...Jiny cesky "porno-serial" se jmenuje GrannyBet (sazka na babicku), kde dva 25-leti mladici soutezi o to, kdo osoulozi vice zenskych starsich 60 let. Nedostatek zajemkyn o vystupovani podle poctu vyprodukovanych videi rozhodne nemaji...

...V jinem pribehu, zvanem Jitka, (zena, vek pry 54), tvurci oslovi zenu vychazejici z uradu pro socialni podporu (pry "pracak")...

Také tam ještě Rostislav Hedvíček cosi blábolí o Orientu, odříkává sůry koránu a hraje si na musulmanského muezzina,ale,to souvisí spíše s jeho schizofrenií,než s gerontofilií.
Hedvíčku,ty jsi to dopracoval :-)

Z virtuálního internetového bojovníka s komunismem v bývalém Československu se po publikování archivních materiálů ukázalo,že jsi byl loajální ke komunistickému režimu,jsa členem SSM, Svazarmu a nomenklaturním kádrem na svém pracovišti v podniku SELIKO.
A z "alfa samce" za kterého jsi se v anonymitě internetu rád vydával, se po publikování tvých fotografií ukázalo, že jsi jen obézní,proplešatělý dědek se zkaženým chrupem (a páchnoucím dechem). Bravo!

16 Přišlo mě po internetu psaní... | 17. února 2014 v 22:08 | Reagovat

Já řku: kdo mě to píše? Že by "umělkyně (v uměleckých kruzích hl.města Prahy údajně známá) a "fotografka" PhDr Blanka Havlíčková (kdy studovala - za socialismu?) Já čerpám toliko z veřejně dostupných zdrojů a nespekuluji.

Ale k věci. Ona přisprostlá "identita" (najděte si její obhroublé příspěvky na http://krystlik.blog.cz/ ,kde se sama přiznává ke stalkingu mj. tlf.i osobnímu obtěžování téměř 100 leté matky jednoho z odpůrců svého milce, kojetinského barda Rostislava Hedvíčka tč.Florida-USA), mě vyhrožuje.
Nechci být taková ordinérní persona jako megaloman Rostislav "Ross" Hedvíček z Kojetína. Ani být vulgární jako "fotografka" Blanka a proto ji věnuji báseň Francouze jménem F.Villon.Nebudu nikomu sprostě nadávat,ženy neurážím,takové způsoby má jen Hedvíček  http://ross-hedvicek.blogspot.cz/2012/09/mvdr-veronika-valdova-je-ceska.html

17 Ross Hedvicek - nejlepší přítel komunistů | 17. února 2014 v 22:10 | Reagovat

Původně jsem měl v úmyslu do titulku článku použít výraz "ex-komunistů", ale jak všichni víme, bývalý komunista je něco, jako bývalý černoch a proto jsem ono "ex" vypustil.

Ale zpět k tématu.

Kojetínský svazák & svazarmovec Rostislav "Ross" Hedvíček se stále (a rád) vydává za zuřivého antikomunistu, což v minulosti demonstroval bláboly o tom, jak by se chtěl koupat v komunistické krvi a jak by se měli věšet rodiny komunistů i s dětmi. Vše si můžete lehce "vygooglit", nebo přečíst na webu HEDVÍČEK - http://hedvicek.unas.cz/  

Tato obsese jej neopouští ani poté, co byl odhalen jako patologický lhář a kolaborant s komunistickým režimem v ČSSR . Všechny podstatné informace, včetně kopií dokumentů z archívů naleznete ve starších článcích na tomto webu.

Prazvláštní se tedy jeví (u takového "antikomunisty"), že nazve svůj blog rázně po bolševicku: Nástěnka AGITPROP . Jistě nemusím vysvětlovat, že skutečný Agitprop byla hlásná trouba stalinistického Ruska. Ale Rostislav Hedvíček si nemůže pomoci, on prostě ty bolševiky ve skrytu duše miluje perversní láskou. Což ihned dále budu demonstrovat na dalších příkladech z jeho blogu.

Není žádným tajemstvím, že ač se R.Hedvíček ohání svoji nenávistí k Česku, Praze a posluhovačům bývalého režimu v ČSSR, má právě nejvíce oddaných patolízalů (ne přátel, Hedvíček žádné přátele nemá, neboť vyžaduje toliko oddanost, poslušnost a loajalitu, kritiku své osoby přísně trestá stalkingem a dehonestací neposlušného člena své sekty, jak už se mnozí přesvědčili viz: Historie lži ) v Praze - Jiřina, Blanka, Pepa (o něm se ještě zmíním) toť Pražáci nejoddanější, kteří své anální sondy zasunují Hedvíčkovi do rekta nejhlouběji  :o)  Slouhů reálného socialismu má ve své sektě také mnoho, patří mezi ně důstojníci "lidové armády" ČSLA, Pohraniční stráže, nebo přímo důstojníci Státní bezpečnosti.
Pomatený Ross Hedvicek šel dokonce tak daleko, že na svém blogu otiskuje články z pera právě těchto příslušníků ozbrojených sil věrných komunistické straně a vládě ČSSR.
Konkrétně:

DŮSTOJNÍK PS VZPOMÍNÁ NA STARÉ DOBRÉ ČASY
Pohraničářský příběh o polepšeném emigrantovi

22. dubna 2012 v 19:53 |  Clanky jinych autoru
V roce 1970 vyhlásil president republiky amnestii pro takzvané reemigranty. V praxi to fungovalo tak, že dotyčný byl souzen a odsouzen, ale nemusel nastoupit trest a neměl záznam v rejstříku trestů. Ovšem u každého reemigranta se hledaly ještě tzv. souběžné trestné činy, aby mohl být i přes amnestii odsouzen. Jinými slovy ta amnestie fungovala spíše jako lákadlo jak emigranty dostat zpět a nikoliv jako vstřícnost a laskavost tehdejšího státu. Těch, kteří se vrátili zcela beztrestně bylo minimum, téměř vždy se něco našlo, a nebo fungovalo "vykoupení" podpisem "spolupráce" .
Amnestie pro reemigranty předpokládala, že ten, kdo se chce vrátit zpět do tehdejší ČSSR, požádá o jednorázový cestovní doklad na ČS zastupitelském úřadu a s tímto dokladem se vrátí přes hraniční přechod - OPK. V případě tvého Vincenta se na něj amnestie také vztahovala, ale určitě byl použit paragraf o zavlečení osoby do ciziny (par 233 tr.z.), popřípadě další. Propuštění Vincenta po 3/4 trestu na podmínku bylo v té době neobvyklé, zvláště když dál mohl žít v bezprostřední blízkosti HP a v podstatě se mohl smát pohraničníkům do tváře. Každý ať si to přebere .....
http://hedvicek.blog.cz/1204/o-lidskem-hnoji-zvanem-pohranicnici

DŮSTOJNÍK StB VZPOMÍNÁ NA STARÉ DOBRÉ ČASY
http://hedvicek.blog.cz/1402/jarda-z-brd
Neděle v 15:25 | Jaroslav Lamr |  Clanky jinych autoru
---------- Původní zpráva ----------
Od: jardazbrd@seznam.cz
Datum: 2. 2. 2014
Předmět: Názor na "kauzu BUREŠ" s možností využití.

Vážení!
Jmenuji se Jaroslav Lamr a byl jsem v období let 1973 - 1984 důstojník StB se zařazením na problematice vízových cizinců. Poznal jsem dokonale formy a metody práce jak po linii " vnějšího tak vnitřního" zpravodajství. Verboval jsem ke spolupráci jak agenty, tak držitele propůjčených bytů, stejně tak jsem řídil rozsáhlou důvěrnickou síť v zájmovém prostředí. Přišel jsem do osobního kontaktu s desítkami lidí ze zahraničí, vesměs emigrantů, kteří si upravili svůj právní vztah s republikou a dojížděli sem za účelem návštěv. Poznal jsem lidi z podniků, kteří vyjížděli služebně do zahraničí v rámci obchodních styků. Vím tedy, "co" je zpráva ze služební cesty a vím, jaký byl rozdíl mezi takovým-to výjezdářem a agentem, který vyjížděl do zahraničí pod patronací StB - tedy kdy u každého výjezdu byl přiložen "Návrh na výjezd agenta XY" s obrannou instruktáží, příípadně s úkoly k zájmovým Objektům. Tím chci jednoznačně tvrdit, že byl nebetyčný rozdíl mezi těmito "výjezdáři" a zejména, že "výjezdář" z podniku nebyl před cestou úkolován a po návratu vytěžován jako agent StB! Jak s oblibou veřejnosti předestíráno, "že každý takový výjezdář musel nutně spolupracovat."
http://hedvicek.blog.cz/1402/jarda-z-brd  

Možná by se příběhů od kovaných soudruhů v uniformě Ministerstva vnitra našlo po různých Hedvíčkových web.stránkách povícero, ale upřímě - nechce se mě to hledat a už vůbec ne číst. Ovšem, jak se zdá, Rostislava Hedvíčka právě takové počtení vzrušuje a ani bych se nedivil, kdyby mu bylo náhradou za prohlížení pornografických XXX stránek a videoklipů. Úchylky pudu pohlavního bývají rozličné .  

Pokud si prohlédnete diskuzi a komentáře na Hedvíčkově blogu Agitprop, zjistíte, že druhým nejzarytějším antikomunistou je jakýsi "Pepa Nos", který se o sobě domnívá, že je i zpěvákem, snad folkovým, nebo protestsongovým, country music jeho mečení nepřipomíná ani náhodou. Pozvánka do Nashville nehrozí, Country Music Television jeho písně nepoptává, ba ani české Country radio netrápí své posluchače jeho tvorbou, tudíž se Pepa Nos zviditelňuje primitivním,až vulgárním antikomunismem.

Jak už víme z příkladu R.Hedvíčka, "kdo nejvíce křičí, od toho to fičí".
Nejinak je tomu i u Pepy Nose, který ač dneska nemůže komunistům přijít na jméno, zadal si v minulosti s československou Státní bezpečností, pod krycím jménem TRUBADŮR .
Co o své spolupráci s StB prohlásil Pepa Nos v 90-tých létech, kdy poprvé vyšlo najevo,co je zač?

18 Hedvíček půjde před řadami | 17. února 2014 v 22:10 | Reagovat

Jedenáct hodin z věže Selika
odlétlo jako černý pták.
Je po naději, neprocitá...

A opět slzou vlhne zrak.
Jak smutně zní teď cimbál polí,
neskřípou kola ve viskách.

Slunce své zlato skoupě drolí,
klarinet vetru nepíská,
Korczáková sedí nakloněná...
Tu tíhu chvíle sotva znáš.

Při drahém zvuku jeho jména
palčivě bolí Blančin pláč.
Jak bych šel nyní Kojetínem potmě
a večer voní po kvítí.

Pohlednu na dům, u Hedvíčka
už zhasli, zhasli, nesviti
a černý večer přelaskavý
bdí jako Pepa Nosan u loutny.

Ověnčen kvítím Dvorany slávy
Rostislav tiše usíná,
jak lehá Dědík ustaraný.

A pevně stoji jeho věrní.
Do bitev půjde Rostislav s námi,
on půjde před řadami.

19 Anonymní | 17. února 2014 v 22:11 | Reagovat

Není to provokatér. Jeho zuřivý antikomunismus vysvětluje "Hanácká pohádka" v předchozím článku.

Hedva byl v ČSSR jedním z tzv. "kejvalů" na velmi dobře placené pozici bezp. a požárního technika v Seliku s vedlejším zaměstnáním instruktora jízd nákl. vozem ve Svazarmu. Každoročně byl s rodinou u moře v Jugoslávii, odkud s obrovským ziskem pašoval elektronické součástky pod záp. embargem. Když mu hrozilo zatčení a obvinění z nedovoleného podnikání, tedy jisté vězení, zmizel za hranicemi.

Ocitl se s rodinou v Rakousku, neuměl řeč, v důsledku své kolaborace s čs. kom. režimem tam nedostal polit. azyl a nemohl tedy legálně pracovat třeba jako dělník či řidič. Vystěhoval se do Kanady, která ho asi také spíš zklamala než-li nadchla. Práce málo, Hedva nic kloudného ani neuměl, šmelit nebylo co, bůhví jak se tam vůbec domluvil ...

Pro Hedvíčka to musel být šok, vždyť v Kojetíně si žil nad poměry, byl vážený a uznávaný, měl dost peněz, známosti, vše zařídil ... Náhle taková mizérie. Začal nenávidět čs. režim a komunisty, kteří ho z jeho vlasti prakt. vyštvali. Že jim dřív aktivně pomáhal, to mu nijak nevadilo.

20 Co se píše o Hedvíčkovi jinde. | 17. února 2014 v 22:11 | Reagovat

Doporučuji p.t.čtenářské obci i členům Fanklubu Rostislava Hedvíčka postřeh publikovaný jinde (včetně zajímavé diskuze).

Konkrétně na webu Παραγραφος  jenž provozuje pan Pecina.

ÚTERÝ 28. LEDNA 2014

Vnitro se omlouvá
Vzácni a výjimečni jsou dnové, kdy se vám úředník omluví a přizná, že udělal chybu.

Dnes je právě takový den (kdyby se někdo zajímal o podstatu sporu, šlo o tohle neboli o Rosťu Hedvička, marně se rozčilujícího, že o něm a jeho minulosti archiv bývalé Státní bezpečnosti vydal nelichotivé zprávy).

Vybráno z komentářů:

    Anonymní28. ledna 2014 17:54
    Netušil jsem, že jste měl s Hedvíčkem něco společného a dost mě to překvapilo; k závěru, že je ten člověk magor, jsem dospěl už když se nám někdy v roce 1994/5 vetřel do recesistické mailové konference o Járovi Cimrmanovi (mimochodem, tamtéž přibližně v téže době jsem se naučil brát s velkou rezervou i Jana Čulíka, který se tam také mihnul a zaperlil) a začal tam plkat o komunistech. Nechápu, jak ho někdo soudný mohl brát vážně...
    Honza Jaroš
    Odpovědět

Odpovědi

    Anonymní1. února 2014 12:04
    Hedvíček jezdil s celou rodinou každoročně do Jugoslávie, odkud do ČSSR pašoval embargované integr. obvody pro vývojové podniky MV a MO. V letech 1978-85 se na této činnosti dalo pohádkově vydělat. V květnu 1986 vyjel na 6. a poslední cestu, protože mu hrozilo trestní stíhání za nedovolené podnikání.

Anonymní1. února 2014 12:49
vetsine emigrantu je suma fuk, co p.Hedvicek cinil v Cesku, [...] kazdy musel nejak spolupracovat s rezimem, jinak by sedel ve vezeni a nedostal by ani cestovni pas ...

To je pravda, pokud ze sebe dotyčný nezačne dělat zuřivého antikomunistu a vymýšlet si blbosti, jako např. Hedvíček. Nemožnost získat cest. pas popř. i uvěznění při nespolupráci s režimem je značně přehnané. Cest pas zpravidla dostal každý, ale do kap. ciziny i Jugoslávie byla k pasu potřeba ještě tzv. "výjezdní doložka", extra povolení, které každý nedostal. O deviz. příslibu při soukromé cestě ani nemluvě.

Hedvicek reagoval jako raneny tygr [...] urvana hysterka

Je to pochopitelné, protože ze sebe před ostatními dělal čs. režimem pronásledovaného, kterému již jako dítěti křivdili a který nemohl ani studovat. Ze svazku StB je náhle patrné, že Hedvíček byl členem SSM, má maturitu na SZŠ, měl protekční prac. zařazení (bezp./pož. technik, nadprůměrný plat v Seliko) a vedlejšák učitele jízd autoškoly Svazarmu.
Anonymní1. února 2014 16:11
Hedvicek lhal vzdy a vsude. Pravdepodobny motiv: absence formalniho vzdelani, proto jeho nenavist k vysokoskolakum („ynzynyri“). Z nedostatku vzdelani asi plyne i jeho story o pronasledovanem diteti kulaka, kteremu jiz v materske skolce kvuli jeho puvodu odepirali mleko, pak dokonaly znalec anglictiny slovem a pismem nejpozdeji na obecne skole. Zacal to prehanet s placanim se v teple bolsevicke krvi, vesenim celych rodin komunistu i s jejich detmi, tvrzenim, ze komunista nemuze vytvorit umeni, prevazenim mnoha samopalu v kufru auta v Cerne Hore za ozbrojenych nepokoju v Jugoslavii, shazovanim materialni pomoci z amerických C-130 Hercules tamtez a nakonec i tvrzenim, ze ma na jedne noze sest prstu. Posledni vyvratil sam, kdyz si vyfotografoval obe chodidla, jedno zachvaceno zlatym streptokokem. V Seliko vykonaval funkci bezpecnostniho a pozarniho technika, nomenklaturni misto obsazovane po cele republice okresnimi vybory KSC. Antikomunista kazdym coulem.

21 Umělec Hedvíček | 17. února 2014 v 22:12 | Reagovat

"Američan" z Kojetína, Rostislav "Ross" Hedvíček, se snaží neustále přivolávat pozornost publika z České republiky (na americkém internetu si želbohu ani neškrtnul, vlastních užitečných idiotů má Amerika něúrekom) poté, co mu začali houfně odcházet čtenáři, neboť jeho články stále omílaly to samé a směsice vulgarit, primitivního antikomunismu a kritiky všeho českého byly zábavné jen po nějaký čas a tak většina návštěvníků jeho webu Agitprop začala odcházet.

Další vlna odcházení začala poté,co vyšlo najevo,že Rostislav Hedvíček byl členem komunistických organizací jako jsou SSM, nebo SVAZARM, že byl zaměstnán na lukrativní pracovní pozici, jenž mohl vykonávat pouze občan ČSSR kolaburující s bolševickám režimem a že zatímco neloajální obyvatelé Československa seděli buď doma na zadku,nebo v horším případě byli ve výkonu trestu za protistátní činnost, R.Hedvíček i s celou svojí rodinou jezdil každé léto na dovolenou do tehdejší Jugoslávie.

Hedvíček se tedy pokoušel vyvolat v roce 2013 přízeň publika přes lidský soucit a zveřejnil několik fotografií a článků ze svého pobytu v nemocnici, kde presentoval fota své diabetické nohy, plus nějaké další obrázky jako vystřižené z učebnic pro zdravotní sestry. Marně. V diskuzi pod články se mihlo nějaké pomyslné zakvílení babky Korczákové či vrchní samice Blanky, loutnista Pepa Nosan blábolil cosi o ezoterice a posílal od Želivky a z kruhových objezdů v Prahé vlny léčivé energie, ale to bylo tak všechno.

Patrně pod vlivem sedativ a léků na hypertenzi a diabetes, v kombinaci s přemírou konsumace Coca-Coly (to je americký nápoj, vy čeští bembeci) se vydal ve svém SUV kolem floridských bažin (inhalace nezdravých výparů z nich jistě také udělala své) do nejbližšího WALMART (to je americký hypermarket, vy čeští hlupáci) a zde zakoupil sobě olejové barvy, štětce, plátna a jiné malířské propriety.
A hle, zrodil se UMĚLEC !

Když nezaberou články o, z obžerství a stylu života, vyvolané nemoci, půjde to přes umění, to musí vyjít.
A tak se i stalo. Ostatně, posuďte sami    :-)

22 Hedvíček nenávistný . | 17. února 2014 v 22:13 | Reagovat

Zli emigranti...
Včera v 2:18 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Uz jsem zde nekolikrat psal o vseobecne NENAVISTI ceskeho obyvatelstva vuci emigrantum. Vzdy jsem potom dostaval emaily "Ja o nicem takovem nevim"...

Prectete si clanecek jak z USA deportovali (po 40 letech) jednoho ilegala zpatky do Ceska - http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/325614-cech-v-usa-se-skoro-40-let-vyhybal-deportaci.html
Díky jeho rozsáhlé schizofrenní paranoi a vnitřnímu hledání své vlastní, zatím stále potlačované sexuality, mu nedochází, že lidé v ČR nemají v oblibě takové emigranty jako je např. Viktor Kožený, jenž mnoho lidí okradl o peníze v tzv.Harvardských fondech, nebo emigranty jako je Rostislav Hedvíček, který se ohání antikomunismem a kritizuje vše československé a české, vytvářejíc tím ze sebe samozvaného hrdinu bez bázně a hany - a pak vyjde najevo,po otevření archívů veřejnosti, že Hedvíček byl ve skutečnosti kolaborant s komunistickým režimem v ČSSR, mezi přátely měl (a má) bývalé nomenklaturní kádry KSČ, důstojníky ČSLA a obdobnou sortu lidí, s kterou by si nikdy slušný člověk ani v dobách socialismu nezadal a dnes se ji obloukem vyhne.

23 Anonymní | 17. února 2014 v 22:13 | Reagovat

Hedvíček nemohl v srpnu 2011 říci, co dělal 5x za sebou v Jugoslávii, protože jisté osoby v ČR si to prý nepřejí. Ti lidé tedy nechtějí, aby se okolí dovědělo, jak ještě za ČSSR zbohatli. Zajímavé, protože svými činy a majetkem se pak chlubili veksláci, zelináři, taxikáři a další, kteří z min. režimu tyli. Muselo to být tedy něco ještě dnes zavrženíhodného a také v souvislosti s Jugoslávií. Třeba účinná pomoc bolševickému režimu, na které se značně výdělávalo. Dotyčné osoby by pak dosvědčily, co Hedva za bolševika tropil. V letech 1978-85 umožňovalo pašování intregr. obvodů do ČSSR zisky až přes 1000%.

Nár. podniky, družstva a různá vývojová pracoviště nárokovaly západní integrované obvody a jiné na čs. trhu nedostupné součástky, které po schválení devizového krytí jejich nákupu ministerstvem, mohly obdržet nejdříve až za tři roky. To bylo pozdě. Mikroprocesory byly navíc embargované a nesměly se vyvážet do zemí RVHP. Jinak řečeno, nemohly, použity v přístrojích, být pak exportovány ani v rámci RVHP, aby se na porušení embarga nepřišlo. Zužovalo to tedy rozsah odběratelů na ministerstvo nár. obrany a vnitra, jejich podniky, vývojová pracoviště a ústavy.

24 Anonymní | 17. února 2014 v 22:13 | Reagovat

Vytvořilo se tedy obchodování přes vybrané bazary - podniky jim dodávaly seznamy jimi požadovaných součástek i s maximální cenou, kterou jsou za ně ochotny zaplatit, a pašeráci součástky bazarům prodávali. Využívalo se i tehdejší směrnice čs. celní správy, že celníci nesmějí prohledávat děti. Tato činnost byla často organizována, což vysvětluje, že Hedvíček navzdory svému trestu neměl potíže s vydáváním výjezdních doložek, a aby se nepřepracoval, dostal pohodlné místo bezpečnostního a požárního technika v SELIKO. Pašování nabylo takových rozměrů, že se nakonec o to začalo, coby o nedovolené podnikání, zajímat odd. hosp. kriminálky VB. Druhá varianta je, že Hedvíček šmelil s nedostatk. zbožím sám a úplatky si zajišťoval cesty do Jugoslávie. Stejným způsobem se mohl i dostal k onomu výhodnému místu v SELIKO.

Hedvíček vyjel pak do Jugoslávie, protože mu v ČSSR hrozilo trestní stíhání, aby přes Rakousko zmizel za oceánem. Jsou známa svědectví, jak byl v Rakousku strachy bez sebe, zda mu ona šmelina v ČSSR neuškodí a nebude poslán zpět.

Hedvíček, pomahač represivních složek státu a československému reálně socialistickému průmyslu v jeho přežití, aktivní podporovatel země Tábora míru, šmelinář? Překvapivé? Nemělo by. Hned zpočátku byl na Hedvíčkovi nápadný jeho primitivní antikomunismus navozující u přemýšlejících lidí automaticky podezření, že s ním, respektive v jeho minulosti, nebude cosi v pořádku. Jeho lhaní a výmysly to jen dotvrzují.

25 SergiooD | E-mail | 16. ledna 2017 v 16:25 | Reagovat

I found this page on 12th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

26 WaclawG | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:15 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na blanka-havlickova.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama